na Blog.cz

Čtvrtek 13.5. měl být hned od začátku hodně otravnej den, měl jsem psát tři důležitý písemky a mít referát na zeměpis s prezentací, kterou jsem ani neviděl (nešla mi doma otevřít), ve škole dlouhej stresuplnej den a po škole ještě trénink. Nakonec to celé dopadlo dost zajímavě, na trénink jsem nešel a místo toho jsem zdrhnul a procházel se jentak za vesnicí, asi přibližně takovou dobu, co měl trvat trénink, pak jsem se vrátil a nikdo nic nepoznal. Jo, je to fakt až takhle smutný, bohužel mi už dělá problémy snést každou minutu na fotbale, takže hodlám s tím seknout na konci června úplně. Ale o to vůbec teď nejde, nikoho (ani mě) nezajímá, co se dělo ve čtvrtek, jen si připravuju půdu. 

Jak tak na tom světě existuju a žiju, čas od času na něco přijdu, zapamatuju si to a snažím se podle toho řídit. Takový prostě zkušenosti a postřehy "ze života". A některý věci mě překvapujou. Je to fakt. Každý ví, že život nefunguje, tak jak bychom si představovali. Mně to někdy připadá, že věci fungujou dokonce naprosto obráceně a co víc: že to tak má být. A co víc: že je to základní princip života!

Předem řikám, že nemám co říct. Jen mi je teď ňák tak fucked up, že píšu. Nikdy jsem nechtěl posílat na blog slzy, abych je nezesměšnil tim, že je pověsim na internet, ani teď to tak nechci udělat, jenom prostě trochu...

Mám oheň v dlaních. Už asi týden. Někdy od konce minulýho týdne. Je tak sugestivní. Můžu v něm číst: ještě nejsem na konci, ale těším se na každou další řádku.

And I've got my memories / always inside of me / And I can't go back / Back to how it was.

And I won't go back / back to how it was.

Nejlepším, nebo přinejmenším nejbližším obrazem života je umění: může a nemusí mít logiku. Život taky někdy logiku má a někdy nemá. A stejně jako umění je silnější, lepší a zajímavější, spíš když logiku nemá, tak, i když tady už si nejsem jistej, ale asi jo, stejně to bude v životě.

Hello good morning how you do / What makes your rising sun so new?

Druhý lidi - nejdůležitější věc na světě.

Většinu vztahů mám buď posranejch nebo povrchních nebo unavenejch.

Kreslení. Kreslení na tělo. Kulich s bambulí.

Během nekonečný zimy....

I miss you.

Skvělý věci se dějou jen občas. Houpačka.

Fair play.

Jůůů....

Let me know that you hear me / let me know your touch / let me know that you love me / let that be enough. JAK SE TO HRAJE??!

.

Radost x smutek legrace x nuda vzrušení x znechucení

afk

malý princ

zameť si před vlastním prahem kámo ;)

Jurij & Tonya

giving isn't easy

don't talk to me as if you think I'm dumb / I don't wanna wait in vain

uu-h girl uu-h girl is it feasible?

IN LIFE I KNOW THERE'S LOT OF GRIEF BUT YOUR LOVE IS MY RELIEF nejlepší Bobůb verš

nejde to

Oheň v dlaních tak se menuje životopis Boba M.

Jen krátce k tomu, what's on my mind nowadays, pak taky jsem už dlouho nepsal o muzice, takže taky pár slov (obzvláště o relativně novém objevu Muse) a nakonec zas lehké vyzpovídání a "vyvztekání" a release a tak.. :)

K těm Muse, taková trochu Radiohead-like hudba, ale mnohem podle mýho názoru přístupnější. A Matthew Bellamy, jejich zpěvák a kytarista, se pro mě stal záhy dalším člověkem (hudebníkem) hodným obdivu, třeba to co předvádí v Showbizu, to je šílenost.. Showbiz od Muse - strašně neuvěřitelným způsobem vyenergizovaná věc a taky dost psychedelická, ale hlavně šílená energie. Takovou energii dokáže vyrobit snad už jen The Fly zahraná na Vertigo Tour. Nebudu se k Showbizu víc vyjadřovat, udělejte si obrázek sami :) (...) Další zajímavá píseň od Muse, Falling Down, je hodně zvláštní, vůbec nevím jak to popsat, je taková hodně o náladě, představuju si nějakej americkej hotel v 60. letech, noc a noční kluby (kultivované noční kluby, kde hraje jazz). A líbí se mi tady ten Bellamyho emocionální sténavý hlas. (...) Teď poslouchám od Muse Blackout, to je tak nádherná skladba! Odpuštění a rozhřešení, zbavení tíhy, smazání všech vin. Úplně to vyvolává dojem jakési cesty vzhůru. Škoda že tenhle blackout proces se děje jenom v té písni a ne v mym životě.

HLAD - BÍDA - MOR

HIV - ROZKLAD - ŠÍLENSTVÍ

DEKADENCE - CHAOS - SVRAB

SYFILIS - LEPRA - ZÁNĚT & NEŽID

MALÁRIE - HAVÁRIE - ŽÍDEK & HYSTERIE => MOJE ZKÁZA (narážka bohužel jen pro zasvěcené)

VNITŘNOSTI - PONÍŽENÍ - ÚTROBY CHŘTÁNU

ZNIČENÁ MORDA - PÁCHNOUCÍ ZDECHLINA - PAJZL A KENTUS

CHLÍPNÉ DOTYKY BEZDOMOVCOVY - NERVOVÉ CUKÁNÍ MRTVOLNÉ

MRTVÉ RTY DĚSIVÉ KRÁSY - CESTA TUNELEM AGÓNIE

...to sme seděli dneska s B. na fyzice a přemýšleli o šílených představách nechutenství a odpornosti. Z náší hry "odporné asociace" vzniklo přibližně tohle :)) (pozn.: kde jinde než na fyzice by něco takového mohlo vzniknout?). Jsou to dycky kombinace dvou nebo tří obrazů, představ, většinou vystupňovaných.. občas proloženo nějakým fórkem (škoda že většinu nemůžu zveřejnit). Liché jsou od B., sudé ode mně. Líbí se mi ta občasná kombinace fyzických i psychických zel (od slova zlo) u mně anebo ten závěrečný pěkný přechod do abstraktna u B. A vám se může líbit uplně něco jinýho a taky se vám to nemusí líbit vůbec. ((: ahahahaH

G. B. Shaw: "Skutečná radost ze života je v tom, že se necháme strávit záměrem, který sami považujeme za velký. Pak jsme přírodní silou, a ne horečnatým, sobeckým uzlíčkem nemocí a bolístek, který si stěžuje, že svět se nesnaží učinit ho šťastným."

Tyhle prázdniny bych mohl otagovat přibližně nasledujícími tagy: odpočinek, volnost, žádný spěch, čištění hlavy, kytara, kytara, kytara, GuitarPro, 1-2 filmy, zabývání se praktickými, ne příliš hlubokými věcmi. Hehe. Jo, v podstatě můžu říct, že jsem se celý dnešek skoro nehnul z pokoje a od notebooku s kytarou jsem se na metry vzdálil minimálněkrát. Výsledkem je, že už jsem se snad konečně finálně konkrétně rozhodnul pro koupi Boss DD-3 nejspíš za 2300,-, což je slušné, pak taky Champagne Supernova, jíž si zahrát je vážně slast, no a ještě nějakej další stuff. A to, že v Dlouhé Lhotě není permanentně venku ani noha, je nezvratitelný axiom a pevně stanovená konstanta.

připadá mi hrozně divnej. včera při čtení úvodu alešova článku jsem si to vlastně uvědomil. takže buď jsem sprostej epigon a přejímám jeho myšlenky nebo pocity, anebo budou naše pocity podobný proto že zkrátka na tom něco bude. nevim, taky teď cejtim ve třídě nějakou zvláštní apatii. moc to nežije, moc se nesmějem, nepřitakáváme si (nejspíš teď nechápete jak to myslím, ale to nevadí, každopádně to je teď přesně to slovo, který vystihuje můj pocit z toho: nemůžu totiž říct nic jako "nerozumíme si" nebo "nebavíme se".. prostě, nepřitakáváme si), nic moc teď nepodnikáme. netuším, jak to vzniklo. a ten pocit mám už od začátku tejdne. tenhle tejden mám teď nezvykle často náladu na to bejt sám. o volný nejít ven. nevím. je to divný.. ale na druhou stranu si myslim, že to je dost určitě jen něco přechodnýho.. a zároveň taky že to je asi nevyhnutelný a že je to potřeba možná.. a určitě to tak někdy bylo i minulej rok a vždycky prostě.. (jenže minulej rok jsem ještě neměl blog a tak asi jsem to veřejně neřešil ;D.)

Zkoušim napsat článek trochu víc deníkovýho charakteru. Prostě abyste když vás ten muj život tak strašně zajímá taky věděli, co mám v plánu a co se se mnou děje. Atd.:). Jo, prostě přemejšlim o tom měsíci září - jakoby to byla nějaká strašně svébytná kapitola, ostrov obklopený jen mořem, stát ve státě. Uvažuju nad těma pár tejdnama v září, doba kdy vyšel Klenot, pak sporťák.. a strašně krásný časy to byly, v jistym smyslu. Ale to člověk vidí jenom zpětně, v tu chvíli si to samozřejmě neuvědomí.

Chci aby tenhle článek pochopilo co nejmíň lidí, a tak mi dovolte abych po zbytek konverzace přešel do angličtiny. (Druhá půlka věty hláška z Hanebnejch parchantů.)

I got a lesson from life which I have never dreamt about. These last few weeks were so, so unbelievable, so beautiful and so painful. And so crap. Tonight I decided to not to go to bed. I wanna stay awake for the rest of the night. Whata silly idea. I wanna go to school tomorrow in black. Lol. I went outside few moments ago. Was just.. walkin around. Listetning to music. I was thinking of many things. The death also. I mean my own death. Me walkin on the road, listenin to Kite and suddenly a car hits me down. And I am dead. I'd like to be dead for a some time. Just to try to. To look here on Earth, see other people. What they say, how they react. Silly. But you would like this too. Don't tell me you won't.

But this is self-pity, isn't it? I don't like self-pity. It is unpleasant to see it on other people. You don't like it. It has a strange, really bad smell. But you do feel sorry for yourself sometimes. But I don't like it anyway.

I love a girl. But it went to waste. I didn't bury the thing really completely but I don't hope anymore. The thing is much more complicated. But I don't wanna shout it. I don't wanna the whole space to know about these news. I have a 3 times great jealousy. But not simultaneously. Chronologicly. Mr. R, Mr. A, Mr. F. I'm not as amusing as Mr. R, not as prompt as Mr. A, not as cool as Mr. F. Maybe that's the key...

Whua, do you see? Ugly little self-pity. As ugly as a little Voldemort-baby at the end of the last HP book. And that's why I am gonna end with this. Fuck it. Yes, I have a faint hope still. Who wouldn't? And if she came to me, I'd forgive her. Forgive is a bad word. What has she done? Nothing really damn bad. Actually, maybe a little. But it's my problem. I really feel like the greatest nitwit, like a looser. And the "best" fucking thing is... oh no, this is still the internet.

But they said that we would fit together really nicely. I've heard this from the left and from the right. Well, it's no go! It can't be helped. But hardly anything has ever fucked me more. I can smell her scent. Hear her voice. But it's no go. Oh, fuck it. I can just.. do nothin.

Pain.. everyone hates the pain. But pain is good. Pain can teach. It teaches in a way that nothing or noone else can teach. And it doesn't mind if you're grateful or hateful to her. I also hate pain like you. But let's admit it's good.